TRIATLON TEAM OSTRAVA

Dne 13. 7. 2013 se konal v Dolním Benešově už 12. ročník již tradičního přeboru všech triatlonových amatérských nadšenců Železný prajzák. Na trati 0,25 plavání - 24 horské kolo - 4 km běhu se rozhodovalo o medailích mezi 220 účastníky. Z týmu se zůčastnil přeborník tohoto závodu HONZA (zvaný pírko, jak jsem se dověděl od Romana při tréningu, když pořád před sebe k Honzovi pokřikoval ...pírko...pírko a já jsem hledal péra na cestě, abych na ně nenajel), náš triatlonový talent a kolega z bojiště ROMAN (zvaný WOGI) a na svou poslední cestu (přežil jsem) se nechal nalákat i DALIBOR.  Počasí bylo jako minulý rok parádní, mimo obvyklého větru, který se zvedl jako na objednávku při plavání a udělal mořské vlny. Závod začal plaváním, které ostřílení borci z minulého ročníku Honza a Roman, kteří odstartovali v první vlně v 13 hod., zvládli v dobrém čase. Dalibor vyrazil mezi prvníma v ruhé vlně v 13.15 hod. a potýkal se s vlnami, které byly na jehou pravou stravu, kde se nadechuje a plaval současně s ostatními a tak se všichni plácali a kopali nohama, až se závodník vpravo od něho začal topit (byl zachráněn a rozhodl se pokračoval...veselá příhoda na tom je, že pak na kole předjet svého zachránce a nekompromisně mu ujel). Dalibor v půlce zjistil, že kvůli vlnám vypil půl rybníka a tak přešel z kraulu na bezpečné prsa a v tlačenici a bitce u výlezu raději pustil lidi před sebe (zejména kvůli svým elitním plavkám ve kterých startoval, aby se vyjmuli na fotkách). Na kolo se dostal první Honza, který se pak zavěsil za elitní skupinu,se kterou se snažil držet, ale nakonec musel bojovat sám, což mu ubralo na silách a rychlosti, které by v háku využil, ale i tak parádně dojel a perfektně zaběhl pro celkový elitní výsledek 28. místo. Druhý skočil na kolo Roman, který měl sebou profesionálně vycvičený servisní team - svou sestru, kterou řídil přesnými pokyny ( kde si, pocem, vem to - jen jsme tiše záviděli). Kolo se mu podařilo a završil to parádním během - uznale se zhodnotil sám, že kolo musí potrénovat a tak nezbývá než doufat, že ho to napadne do dalšího ročníku dříve než dva dny před závodem. No a Dalibor, ještě, že byl soudný a nevzal si svůj ironmanský dres. S prvním depem si poradil zkušeně, na kole předjel, ty co ho přeplavali, ale když přišel les tak to byl jeho konec, nejprve jel stoupání za nějakou dívkou, kterou nešlo předjet a všichni ho dojeli, dívka pak vysedla začala tlačit kolo jak z taškama z obchodu a ucpala vjezd do lesa až fronta za ním popadala (zaslechl jsem dokonce někoho vykřiknout kurva, tak to asi bolelo), pak zastavila před sjezdem, tak jsem ji nepřejel, ale zastavil taky a ona uhla bokem a kolem nás přejeli ostatní co nás ještě nepředjeli (ten poslední už nevěděl o co šlo, tak ho ještě počastoval urážkou, že na kole se nezastavuje, tak musel zase na kolo a jednoho po druhém předjíždět (je hrozné když vás na závodě předjíždějí borci s batohama na zádech), no a to se mu stalo osudným, na srázu trefil kořen a a švihl sebou o zem (až se mu zatmělo). Po asi třetím obdobném zavrávorání to vzdal a už nepředjížděl dojel to ve zdraví jako výlet, v běhu se pak zahojil na pár vyčerpaných tlusťoších, kteří se v lese smáli a zdárně doběhl do cíle. V cíli na nás čekala památeční medaile a klobáska. Samozřejmě taky srovnávání výsledků s minulým rokem a vyhodnocování zejména v závodní stáji WOGYHO, který zjistil, že to vlastně není lepší než minule, tak jak to pociťoval během závodu. No, nezbývá než trénovat, trénovat a trénovat a to zejména Dalibor jízdu v lese. A samozřejmě se klaníme výsledku Honzy, parádní čas. Závod byl úžasný, měl parádní atmosféru, lidí bylo všude jako máku a všichni nás hnali dopředu. Pořadatelsky to bylo taky perfektní, bylo to připraveno z lásky ke sportu a nezbývá, než se těšit na další ročník.